1. Pravé jsou semolinové – Nejlepší těstoviny jsou připravené z tvrdozrnné pšenice (Pasta di semola di grano duro). Nerozvaří se, drží tvar a mají vyšší nutriční hodnotu než těstoviny z pšeniční mouky běžné u nás.
2. Sedm proti šedesáti – Česká spotřeba těstovin na hlavu je sedm kilogramů za rok. Oproti tomu Italové jich spořádají až 60 kilogramů.
3. Na tvaru záleží – Krémové omáčky si lépe vychutnáte na dlouhých plochých těstovinách, protože na nich lépe ulpívají. Na omáčky s kousky masa nebo zeleniny raději zvolte kratší duté tvary.
4. 600 tvarů – Každý tvar má svoje specifika, historii i typický způsob přípravy. Dobrá zpráva je, že se v tom často nevyznají ani sami Italové.
5. Jména mají význam – Názvy jednotlivých tvarů opravdu mají svůj význam. Farfalle znamená v italštině motýlci, spaghetti provázky, doslova špagátky, orecchiette jsou ouška a linguine zase jazýčky. Někdy nestačí obecná italština a musí se zaplout do nářečí, aby člověk zjistil, že takové janovské mandilli de saea mají být hedvábné kapesníky.
6. Al dente zasytí – Těstoviny uvařené al dente pomohou déle udržet pocit plnosti i stabilnější hladinu cukru v krvi.
7. Nudle staré 4000 let – Kupodivu prvenství nepatří Itálii, ale Číně. Vykopávky na severozápadě Číny odkryly misku s nudlemi, která v zemi spočívala čtyři tisíciletí.
8. Arabský import – V 8. století se po invazi Arabů na Sicílii poprvé objevily makarony. Dávno předtím se ale v Řecku a Římě připravoval pokrm zvaný laganum, což bylo cosi jako předchůdce lasagne.
9. Rajčata na dekoraci – Do Evropy přicestovala rajčata hned z prvních zámořských objevných výprav. Trvalo ale dalších skoro 200 let, než se z červených plodů začala v Itálii vařit omáčka na těstoviny. Do té doby sloužila rajčata jen na okrasu.
10. Špagety rostou na stromech – Na apríla 1957 odvysílala televize BBC reportáž o tom, jak v jihošvýcarském Ticinu sklízejí bohatou úrodu ze špagetovníků. Samozřejmě to byl vtip, ale řada lidí mu skálopevně věřila.
Foto: Profimedia.cz