Meziválečné období nebylo pro lidi to nejpřívětivější, přece jen nebyl všeho dostatek a nebylo na rozhazování. Potraviny byly na příděl a i proto se třeba s vzácným masem čekalo na víkend. Šikovné hospodyňky ale byly schopny vykouzlit skvělá jídla i z mála. Na první jídlo dne ale například nebyly velké nároky, stačila bílá káva a pečivo. Chudí ale na klasickou kávu museli zapomenout, měli tu ze sladu nebo cikorky.
Oblíbené polévky
Jako teplé jídlo mnohdy vystačila polévka, vařily se vydatné a syté. Ty s vodovým základem se zeleninou a bylinkami, mléčné se zavářkou z brambor, luštěnin a krupice. Nechyběly ani pivní, vinné nebo dokonce sladké. Ty masité se šetřily na víkend, milovaný hovězí vývar, o zabijačce jitrnicová. Výjimečný byl nedělní oběd, vařila se kalorická a pro kuchařky náročnější jídla. Začalo se zmíněnou hovězí polévkou tak nechyběla ani v létě. Z mas to bylo nejčastěji vepřové, hovězí a telecí spíš vyšší a střední třída. Drůbež byla v porovnání s ostatními překvapivě nejdražší.
Nový trend
Oslavy si bez nich dnes nedovedeme představit, za první republiky byly chlebíčky ale úplnou novinkou. Na trh je uvedl věhlasný lahůdkář Jan Paukert, na popud kamaráda, kterému nestačily jen malé jednohubky. Inspiroval se v Itálii a jejich „obložení“ pak upravil pro české zákazníky, tak jak je známe i dnes, i když byly o něco menší. Zamilovali si je jak obyčejní lidé, tak slavní jako Hugo Haas, Ema Destinnová či Vlasta Burian.
I bez lepku
Ti, co měli hluboko do kapsy jedli třeba nám známé šunkofleky (dnes skvělé s Pražskou šunkou Hamé http://www.receptyschuti.cz/recept/nejlepsi-sunkofleky/1811) , knedlíky s vajíčkem, bramborové placky či zelňáky. Na ty potřebujete jen 500 g kysaného zelí Znojmia, 500 g mouky, 250 g másla, sůl, pepř, kmín a jedno vejce. Zelí vymačkáte a nakrájíte na menší kousky. Prosetou mouku smícháte se solí, kmínem a pepřem, přidáte máslo a zelí, vypracujete těsto a necháte 15 minut odležet v chladu. Těsto pak vyválíte na tloušťku asi 1 cm a na plechu pečete na 180 stupňů 15 minut.
Stravování se samozřejmě lišilo i regionálně. Zatímco
Dobře na tom byla střední třída, žena byla většinou v domácnosti a k ruce měla ještě služku. Dalo by se říct, že tady se těšila oblibě tradiční česká kuchyně, jak ji známe. Maso s omáčkami, knedlíky a unikátní ovocné knedlíky nebo buchtičky se šodó jako hlavní jídlo. Co takhle švestkové knedlíky s povidly k obědu? http://www.receptyschuti.cz/recept/svestkove-knedliky-s-povidly/2265
Sladké se peklo každý den, koláče, bábovky, buchty. Měli i přirozeně bezlepkové zákusky z bramborové či ořechové mouky, využívaly se třeba i kaštany!
Udělejte si doma tradiční punčový řez jako z první republiky.
Pestrost stravy byla samozřejmě ovlivněna i regionálně. Zatímco v chudších horských krajích se museli spokojit s málem, v Krkonoších třebavařili polévku ze starého chleba, tak na Moravě byli ovlivněni gastronomií Slovenska a Rakouska. Rakousko-Uhersko v naší kuchyni můžeme vidět dodnes, langoše, guláše, řízky nebo štrůdl nám dali právě oni.
TGM rád krupičku
Nejlépe se samozřejmě stravovali ti nejbohatší. Výjimkou nebylo exotické ovoce, vaření podle vídeňských receptů, lahůdky jako ústřice, žabí stehýnka či lanýže. A co si dopřával ten nejvyšší, první prezident Tomáš Garrigue Masaryk?
Podle historiků snídal TGM střídmě, stačila mu bílá káva a domácí buchta. Od americké manželky Charlotte se pak naučil ráno jíst i ovesnou kaši. Rád měl ryby, české sladkovodní jako kapra, candáta nebo štiku. Také škubánky, krupicovou kaši, bramboračku, houbovou omáčku a švestkové knedlíky s mákem. Jeho největší neřestí pak byla překvapivě „jen“ silná černá káva.
Příklad jídelníčku bohatých, menu na hradě k výročí založení ČSR v roce 1919:
Hovězí vývar
Třeboňský candát, holandská omáčka
Kuřecí prsíčka Lucullus
Bažant po česku, houskové smaženky
Květák s máslem
Pěnový pokrm s překvapením
Malinový dezert, ovoce, káva