Starověká lžíce

Nejdelší historii má lžíce. Nejstarší dochované exempláře se datují do doby starého Egypta, kdy se vyráběly ze dřeva, slonoviny i pazourku a zdobily hieroglyfy. Kromě jídla se využívaly také při náboženských obřadech. Ještě dávno předtím posloužily pro nabírání přírodniny s vhodným tvarem, jako jsou například skořápky velkých ořechů nebo lastury. Neměly samozřejmě rukojeť, ale byly to prosté prababičky lžíce, jak ji známe dnes.

Prokletá vidlička

Vidlička je nejmladší z příborové trojice a víme zcela přesně, kdy a kde se s ní seznámila Evropa. Ve vyspělých starověkých kulturách pravděpodobně existovala již delší dobu, a tak bylo naprosto logické, že ji roku 1075 byzantský císař Konstantin X. přibalil do výbavy své dceři Theodoře Anně, když si brala benátského dóžete. Malá zlatá vidlička se dvěma hroty způsobila v Benátkách poprask. Princeznu šmahem odsoudili za její kacířské počínání u stolu, protože kromě vidličky používala takové neslýchanosti jako misku na umývání prstů a ubrousky k otírání úst. „Proč prý se zdráhá jíst pomocí rukou?“ soudilo veřejné mínění. Její smrt pouhých pár let po svatbě benátští neomylně přiřkli právě vidličce a překřtili ji na „ďáblův nástroj“. 

Vidličky se častěji začaly objevovat až v 16. století, kdy se o jejich popularizaci zasloužila Kateřina Medicejská. V Čechách se podle záznamů poprvé objevily v roce 1543 na zámku ve Vlašimi, kde se hodovalo se zlatými vidličkami vykládanými tyrkysy. V 18. století vidličce přibyl třetí prostřední zoubek a postupně ji začaly používat i nižší vrstvy společnosti.

Nůž pro všechno

Používal se na zabíjení i jídlo a moc se mezi tím nerozlišovalo. Což je vcelku logické – člověk si uloví svoji kořist a potom ji také sní. Jedním nožem, nač to komplikovat. Nože musely být ostré a jejich přítomnost v hodovních síních představovala nepřetržité riziko. Pitím vody se nikdo nezdržoval, zato pivo a víno tekly proudem. Průšvih doslova visel ve vzduchu. Bezpečnější jídelní nože s kulatými hroty a obroušeným ostřím představili až francouzští Bourbonovci v 17. století a ty ostré na hostinách zakázali. 

Koncem 17. století se vidlička, nůž a lžíce začaly používat jako ucelená jídelní souprava, která se postupně rozrůstala o speciální nástroje pro velmi přesně definované účely – dezertní lžičky, rybí příbor, kleštičky na humry, vidličky na šneky a jim podobné. Až se vám z toho všeho zamotá zrak a zatoužíte navzdory všemu pustit se do jídla rukama, přečtěte si nejdřív jak na to.

Foto: Profimedia.cz