Maškary, hudba, pálenka a hromady výborného, i když ne právě dietního jídla. To jsou neoddělitelné součásti tradičního masopustu, jednoho z mála lidových zvyků, které se dodnes uchovaly, i když už jsou k vidění převážně jen na vesnicích a malých městech. Masopust začíná 6. ledna na Tři krále a končí Popeleční středou, která vždy připadá na 40. den před Květnou nedělí. Letos bude 14. února.

I když výraz masopust může někoho zmást, ve skutečnosti to není období, kdy se lidé oprostí od masa, ale právě naopak. Je to jakási příprava na 40denní půst, který předchází Velikonocům. Lidé by se proto měli v těchto dnech dosyta najíst a pobavit. Dodržoval se jak v Čechách, tak na Moravě, jen s malými rozdíly v tradicích. Třeba ve Strání tančili mladíci s dřevěnými šavlemi, na Uherskobrodsku podobně bobkovníci a masopustní průvod s maskami na Hlinecku se zachoval v natolik autentické podobě, že jsou i na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Ve všech regionech si ale pochutnali na vesměs stejném jídle, liší se například příprava zelí, kdy na Moravě je zahuštěné, zatímco v Čechách lehčí.

Nejdůležitějšími jsou poslední dny masopustu, tehdy se hoduje a veselí nejvíc. Začíná se Tučným čtvrtkem, kdy by se lidé měli ládovat co možná nejvíc a co možná nejtučněji. Samozřejmostí byly dříve domácí zabijačky, na které se pozvala rodina, přátelé, sousedé, vepřové hody si prostě užila celá ves. Kdo nemohl přijet, dostal výslužku. Jitrnice, jelita, škvarky, ovary nebo třeba huspeninu. Hodovat se začalo polévkou, pokračovalo přes tzv. předehru, směs masa a drobů, po vrabce, tedy pečené maso z plece a bůčku, a smažené řízky. Vrcholem bylo tradiční vepřo, knedlo, zelo zapité nezbytným pivem. Zelí dodalo vitamíny a pivo pomáhalo trávit, ideální pomoc i pro dnešní dobu.

Naši předci si užili i sladkou tečku a to v podobě křupavých, v másle smažených koblih. Posypané cukrem smíchaným se vzácnou pravou vanilkou nádherně voněly, a skvěle chutnaly díky náplni z ovocné zavařeniny. Napíchnuté na hůlce je pak valašskými vesnicemi nesl tzv. pohřebenář, jedna z postav masopustu.

O masopustní neděli a pondělí byla ve vsi muzika, tančilo se, jedlo a pilo do pozdních hodin. Úterý pak patřilo maskám a kostýmům.  Ze Znojemska je třeba známý převlek medvěda,  z Klatovska Bakchus, polobůh vína a veselí, a z Vysočiny slaměník, oblečen do úboru ze slámy. Maškary chodily po vsi a vybíraly nejrůznější dobroty včetně uzenin a pálenky, které pak chasa dosyta konzumovala při závěrečném večerním veselí. Slavnosti utnul až o půlnoci ponocný zatroubením na roh.

 

Tradiční masopust, nebo-li fašank, ostatky či končiny, se v mnoha vesnicích po celé zemi slaví dodnes, a i když se jeho původní podstata obvykle ztenčila na jednodenní průvod plný dobrého jídla a pití, stále je o co stát. Někteří koledníci tráví týdny chystáním masek, jinde se dodržuje i prastarý zvyk pochování basy, čímž slavnost končí. Nehledě na to, že následný půst už dodržuje jen hrstka z nich.