Čas, změna chutí i životního tempa odsoudily k zapomnění řadu zajímavých druhů ovoce, které ještě naše babičky znaly a uměly využít. Moruše a oskeruše samozřejmě nejsou žádné zlostné stařeny ze strašidelných pohádek, ale ovocné plody, které spolu s dalšími poklady pradávných zahrádek pomalu upadají v zapomnění.
Oskeruše je původní moravský druh jeřábu. Má extrémně tvrdé dřevo, možná nejtvrdší mezi domácími i cizími druhy pěstovanými u nás. Plody oskeruše vypadají jako malinké hruštičky. Ty se po očesání musí nejprve nechat odležet, tzv. zhniličkovatět. Teprve potom se dál zpracovávají – suší, zavařují nebo pálí na ceněnou pálenku. Používají se také jako lék na průjmy a žaludeční potíže. Strom běžně roste a plodí 200 let. Na Moravě nejsou výjimkou ani stromy staré čtyři staletí.
Kdouloň rodí chutné a voňavé plody, tvarem podobné hruškám nebo jablkům. Mají poněkud bachratý a nepravidelný tvar a tuhou, kožnatou slupku, která se musí vždy oloupat. Z kdoulí se vaří aromatické kompoty, marmelády i rosoly. Naše babičky utržené kdoule vkládaly do prádelníku, aby ovoněly prádlo.
Moruše je keř trochu překvapivě příbuzný fíkům, proto potřebuje hodně sluníčka. Rostou na něm bílé, růžové nebo černé plody, které ze všeho nejvíce připomínají ostružiny. Morušové plody jsou chutné i čerstvé. Zavařují se na kompoty a marmelády a dělá se z nich i víno.
Mišpule je půvabný stromek s tajemnými plody. Na jaře pokvete krásnými bílými květy a na podzim můžete sklízet chutné plody s výraznými kališními cípy. Ale pozor! Mišpule se sklízejí, až když přejdou mrazem. Procházet se sadem pokrytým jinovatkou a vychutnávat ovoce právě utržené ze stromu můžete jedině s mišpulemi.
Rebarbora je naproti tomu jeden z poslů jara. Sklízejí se načervenalé řapíky listů, které nezasvěceným mohou připomínat lopuch. Milujeme je pro jejich nakyslou chuť. Z rebarborových řapíků se připravují drobenkové koláče, příjemně pikantní marmelády nebo se podusí na másle jako netradiční příloha k masu.