Zelí je stejně jako kapusta nebo květák vyšlechtěné z divoké brukve. Rozlišujeme tři hlavní skupiny: hlávkové, pekingské a čínské.
Kulaté hlávky jako malované
Klasické hlávkové zelí může být červené nebo bílé. V našich končinách má jeho pěstování dlouholetou tradici, takže si ho splete málokdo – všichni známe kulaté hlávky z kreslených obrázků. Pořídíte ho ve sterilizované nebo kysané podobě a samozřejmě také čerstvé.
České zelí na sto způsobů
Tradiční česká kuchyně by bez naloženého zelí vydatně pokulhávala. Vždycky patřilo mezi levnější suroviny, ze kterých vařil prostý lid. Obyčejná jídla jako zelné placky nebo kyselica však v moderním provedení mohou být báječnou lahůdkou. Připravte si například slovenskou kapustnicu v noblesní verzi s houbami a sušenými švestkami nebo kachnu pečenou rovnou na zelí.
Zelí se špičkou
Opravdu vypadá, jako kdybyste srdíčko postavili špičkou nahoru. Však se mu také v angličtině říká „sweetheart“. Tato u nás nepříliš častá odrůda bílého zelí je křehká a šťavnatá, jemnější než tradiční kulaté hlávky. Díky tomu je ideální pro konzumaci zasyrova a hlavně čerstvé zelné saláty. Můžete ho vyzkoušet například podle našeho receptu.
Nepleťte si čínské a pekingské zelí
Podlouhlé hlávky nadýchaného zelí s výraznými žebry, které je v českých obchodech běžně k dostání, se jmenuje pekingské. Někdy bývá podle země původu mylně označováno jako čínské.
Opravdové čínské zelí je prapředek pekingského. Hlávku netvoří, spíš volnější růžici tmavě zelených listů se silným bílým řapíkem. U nás se s ním moc často nesetkáte, naštěstí díky vietnamským tržnicím už se začíná blýskat na lepší časy. Potkáte ho tam pod jménem pak-choy nebo pak-čoi. Ve své domovině, východní Asii, je velmi oblíbené a často se přidává do masových směsí se zeleninou. Takže je dost pravděpodobné, že už jste si ho dali v oblíbené čínské restauraci, ani o tom nemusíte vědět.
zdroj: Profimedia.cz